Jedno malé podobenství týkající se sborové praxe. Povídka vyšla ve Sborovém časopisu 2/2022.
Za výlohou v jednom obchodě s elektrickými spotřebiči visel velký reklamní panel. Byl osvětlený malými žárovkami umístěnými po jeho obvodu. Kdysi ho sestavil vedoucí obchodu a použil pro něj snad všechny typy malých žárovek, které měl k dispozici. Světlo toho panelu ukazovalo cestu zákazníkům a také prosvětlovalo jinak poněkud ponuře vyhlížející obchod.
Jednoho dne večer se žárovky mezi sebou pohádaly. Navzájem se zraňovaly ošklivými slovy tak dlouho, až se jedna z nich rozhodla, že odejde. Vyšroubovala se z patice a zmizela ve tmě. Panel zhasl. Žárovky totiž byly zapojeny do série a když došlo k přerušení okruhu, bylo to stejné, jako by ho někdo vypnul vypínačem.
Ráno přišel pan vedoucí a hned viděl, že jedna žárovka chybí. Zeptal se žárovek v regálech. „Která z vás nahradí tu chybějící?“ Ačkoli v nich bylo mnohem víc žárovek, než v panelu, všechny mlčely. Kdybyste se k nim naklonili, slyšeli byste, jak si potichu šeptají. „Svítit, no to tak. To je velká práce. Dá se při ní snadno přijít ke škodě a navíc nikdo neřekl, že se to musí.“ Pan vedoucí si povzdychl a propojil místo po chybějící žárovce kusem drátku. Panel se rozsvítil.
I bez chybějící žárovky svítil stejně jasně, jako dříve. Ale to znamenalo, že zbývající žárovky byly více namáhané. Jedna malá uprostřed byla už i předtím na hranici svých možností. Nikomu nic neřekla. Snažila se vydržet a ze všech sil svítila dál. Za nějaký čas se ale její síly vyčerpaly a ona nadobro vyhořela. Panel opět zhasl. Vedoucí se znovu obrátil na žárovky v regálech, znovu se stejným výsledkem. Proto mu nezbývalo, než spálenou žárovku vymontovat a její místo přemostit kusem drátku.
Světlo panelu bylo nyní neobvykle jasné. Ale za jakou cenu? Žárovky nyní pracovaly pod velkým přetížením. Neměly sílu si stěžovat. Snažily se pouze vydržet a svítit, jak nejlépe uměly. Také se dívaly se směsí trpkosti a pohrdání po žárovkách, které bez starostí a námahy odpočívaly v chladivých regálech. Jedna z žárovek v panelu se snažila, co nejvíce elektrického napětí stáhnout k sobě, aby pokud možno nahradila ty chybějící. Tím se sama brzy dostala k hranici vyhoření. Některé další se jí zkoušely pomáhat a zastat co nejvíce práce. Trochu to pomohlo, ale bylo to jen dočasným řešením. Hrozilo, že za krátký čas některá z nich vyhoří a obchod se opět ponoří do tmy.
Vedoucí obchodu viděl, že to takto nepůjde dál. Znovu oslovil žárovky v regálech: „Drahé žárovky, chceme-li zachovat tento obchod, je nutné, aby reklamní panel svítil. Bez vašeho světla to nepůjde. Také nemůžeme nechat žárovky, které nyní svítí úplně vyhořet. Je potřeba, abyste se zapojily a přidaly své světlo k tomu jejich. Všechny, které jsou ochotné přiložit baňku k dílu, ať se přesunou do velké krabice v regálu vlevo.“
Mnohé žárovky se zastyděly. Uvědomily si, že už dlouho věděly, že je potřeba pomoci, ale raději to nepřiznávaly ani samy sobě. Toho dne vedoucí dlouho pracoval na úpravě panelu. Patice žárovek byly nyní uspořádány ve dvou řadách. Když svoji práci dokončil, podíval se do regálu a s překvapením zjistil, že jmenovaná krabice v regálu vlevo je úplně plná nových nablýskaných žárovek. To bude světla!
Tím by náš příběh mohl skončit, ale možná by bylo dobré k němu poskytnout jednoduchý výklad. Obchodem s elektrospotřebiči je míněn sbor naší církve, svítícími žárovkami pak Ti lidé, kteří se staví do služby. Vedoucím je Bůh. A ta výzva? Ta vlastně vůbec nebyla určena žárovkám.