Otázka důvěry

Důvěra se těžko získává, ale snadno ztrácí. To samozřejmě neplatí jenom pro veřejnoprávní média, ale pro ně to platí především. Ztráta důvěry významné části veřejnosti totiž vede ke ztrátě politické ochrany a následky na sebe nedají dlouho čekat.

Když jsem se v předchozím textu věnoval tématu veřejnoprávních médií pod politickým tlakem, netušil jsem jedna zásadní přestavba právě probíhá v Maďarsku. Výměna vedení zpravodajské televize M1 byla provázena přerušením vysílání a na obrazovce se objevil nápis:

„Veřejnoprávní média nemohou lhát. Omlouváme se za to, že jsme to dělali tolik let! Veřejnoprávní média se nyní transformují, aby byla v budoucnu nezávislá a důvěryhodná. Zpravodajství je dočasně pozastaveno. Zůstaňte naladěni!“

Velice výstižné, ale dá se tomu věřit, když změny probíhají pod taktovkou současné politické reprezentace? Platí biblické „po ovoci poznáte je“. Uvidíme, zda slíbený návrat k nezávislosti a důvěryhodnosti opravdu proběhne anebo zda jde o pouhé přeformátování televizní stanice dle politického zadání.

Vraťme se k domácím médiím. Vnímání České televize a Českého rozhlasu se u různých názorových skupin zásadně liší.

  • Voliči liberálních a středových stran vnímají obě média jako nestranná a profesionální. Oceňují proevropský tón, důraz na ochranu klimatu, důraz na genderově citlivou výchovu a obranu demokracie.
  • Voliči konzervativních stran je vnímají jako silně vychýlené liberálně-progresivním směrem. Vadí jim „bruselská propaganda“, nedostatečné pochopení pro konzervativní hodnoty, příliš mnoho Green dealu, genderové ideologie a kritického tónu moderátorů vůči jejich lídrům.

Podle výzkumu CVVM z roku 2025:

  • 29 % obyvatel se označuje za spíše konzervativní,
  • 25 % za spíše liberální,
  • zbývající část se označuje jako středová, nezařazená nebo se na této škále nedokáže zařadit.

Česká televize je tedy významnou částí společnosti chápána jako liberálně vychýlená. Existovaly konkrétní pořady, které opakovaně vyvolávaly kritiku kvůli vyváženosti a to nejen ze strany veřejnosti, ale také od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Uveďme tři příklady:

Pořad 168 hodin čelil opakovaným výtkám ze strany radních. Vedení zpravodajství nakonec v roce 2024 rozhodlo o ukončení jeho výroby, přičemž jako jeden z důvodů uvedlo právě kumulující se upozornění RRTV a Rady ČT na porušení vyváženosti a Kodexu ČT.

Pořad Otázky Václava Moravce čelil kritice za dlouhodobé ignorování některých opozičních politiků (např. hnutí SPD), což bylo Radou ČT označováno za narušení demokratické soutěže.

Pořad Zaostřeno na Evropu byl nazýván propagandou a záměrným šíření názorů jen jedné strany.

A co se stane s veřejnoprávním institucí, když významná část společnosti nabude přesvědčení, že už není neutrálním prostorem pro všechny občany, ale institucí, která zvýhodňuje jeden pohled na svět vydávaný za jediný správný? V takové chvíli se otevírá prostor pro politické zásahy, protože jejich zastánci mohou tvrdit, že pouze napravují ztracenou rovnováhu a vracejí instituci veřejnosti.

Právě tento mechanismus částečně vysvětluje střídání ředitelů, programové a personální změny v České televizi i současné spory o způsob financování.

Veřejnoprávní média nechrání především zákony ani způsob financování. V konečném důsledku je chrání důvěra veřejnosti. Jakmile o ni přijdou, začnou postupně selhávat i ostatní institucionální pojistky. Ptejme se dál. Jsme si skutečně jisti, že chceme dát kterékoli vládě do rukou nástroj, kterým může přetvořit veřejnoprávní média podle svých představ?

Napsat komentář