Ke kříži

5 Říj

Krátká povídka vyšla poprvé v čísle 1/2020 Sborového časopisu ČCE Hošťálková.

Jan brouzdal internetem na svém notebooku. Většinou procházel stránky, které nabízely informace o zajímavých filmech nebo počítačových hrách. Ne, že by ho to příliš bavilo, ale dělal to tak často.

Ten večer byl trochu nepozorný. Omylem zavítal na stránku, která byla v podivném zastaralém provedení. Už ji chtěl opustit, ale jeho oči sklouzly na nadpis v jejím průčelí. „Pokud jsi jeden z hledajících, pokračuj ve čtení.“ To ho zaujalo a proto si přečetl celý text uvedený pod nadpisem. Bylo v něm o hříchu a také o tom, že Ježíš trpěl na kříži za hříchy všech lidí. Na konci byla zpráva o tom, že Bůh ho miluje a chce změnit celý jeho život. Napadlo ho, že to je přece nějaký nesmysl. Nejsme ve středověku, abychom používali takové výrazy. To si někdo dělá legraci. Je to jako v televizních pohádkách, ve kterých se vystupují čerti. Vypnul počítač a šel spát.

Následujícího dne večer opět usedl ke svému notebooku. Obvyklé stránky ho neoslovovaly. Do myšlenek se mu pořád vracel podivný text ze včerejška. Vrátil se na starobyle vypadající stránku a až nyní si všiml krátkého odstavce v její spodní části.

Pokud vás zaujala zpráva o Boží lásce a chcete-li Boha opravdu poznat, jděte někam, kde budete sami a řekněte něco v tomto smyslu. „Pane Bože, pokud jsi, prosím Tě, abys vstoupil do mého života a dal se mi poznat.“ Budete-li to myslet upřímně, dříve nebo později vám Bůh nějakým způsobem odpoví.

Večer před spaním se Jan rozhodl to zvláštní pozvání nahlas přečíst. Připadal si přitom divně a napadlo ho, že to přece nemůže být takto jednoduché. Přesto doufal, že se stane něco neobvyklého. Nestalo se nic. Dlouho nemohl usnout a ráno mu spánek přetrhlo nemilosrdné zapípání budíku. Posadil se na postel a chvíli přemýšlel o trochu zvláštním a velice barvitém snu, který se mu zdál.

V něm se ocitl za soumraku na vrcholu nějakého kopce. Kromě kamení a trsů téměř vyschlé trávy tam nebylo téměř nic. Jenom velice starý dřevěný kříž tvořený hrubě otesanými trámy. Jan pocítil na svých zádech zdrcující tíhu. Byla od velkého batohu plného něčeho hodně těžkého. Všiml si, že opodál stojí nějaký člověk, kterému není vidět do tváře. Ten Jana vyzval: „Nechceš si odložit to, co tě tíží?“ Jan si sundal batoh ze zad a položil ho k úpatí kříže. Připadal si bez něj úžasně lehký. Zeptal se “Co mám dělat dál?” “Následuj Ježíše“, zněla odpověď. „Kde ho, ale najdu?“ „Setkáš se s ním tam, kde je kříž.“ Chtěl se ještě na něco zeptat, ale přišlo probuzení.

Běžné denní povinnosti mu vyhnaly podivný sen z hlavy. Po práci se vydal na nákupy do města. Když procházel jednou z ulic, uviděl nevysoký dům, který ho zaujal. Obsah snu se mu vrátil. Chvíli se zastavil a přemýšlel. Pak přistoupil blíž a zazvonil u dveří. Na fasádě toho domu byl připevněn velký výrazný kříž.