Škráb, škráb, škráb… „Neškrábej na tu síť, hned ti ji otevřu. Máš hlad?“ „Mňáu.“ Připravuji kočičí jídlo do misky a misku dávám na obvyklé místo. Až do dotyku misky s podlahou mě kocour fascinovaně sleduje. Pak už nevnímá nic jiného, než obsah misky a hltavě ho konzumuje. Má mě ta kočičí potvora pěkně zmáknutého.
Za dveřmi terasy se ozvalo: „Mňáu, mňáu.“ „Co tam máš?“ ptal jsem se. Otázka byla zbytečná. Hned jsem uviděl velikou mrtvou myš. Kocour se ale mezitím prodral pootevřenými dveřmi dovnitř do domu a přitom mi přejel mokrým ocasem po holé noze. Ani bych si bez toho nevšiml, že venku prší. Pak svižně přeběhl ke kuchyňské lince a toužebně se podíval nahoru. Pomyslel jsem si: „Aha, takže ta myš byla pro mě a ty bys rád něco jiného.“ Nasypal jsem granule do misky a díval se jak je kocour začal s nadšením chroupat. Kdo ví, co si při tom myslí. Možná něco ve smyslu: „Ti lidé jsou tak těžkopádní a nechápaví…“